Výtah a balkon
Někdy jdu na návštěvu k Blaničce a Michalovi a tam jsou moc zajímavé věci.
Tak třeba výtah. To je zvláštní věc - když tam přijedeme, jdeme dovnitř do domu a tam dole je takový malinký pokojíček, do kterého si všichni vlezeme. Já se už vůbec nebojím a běžím dovnitř první. Potom to trochu houpe, musím se tlapičkama zapřít, abych neupadl. Ale to je jenom na chvilinku. Když to přestane, otevřou se dveře - a tam už bydlí Blanička a Míša. To mám vždycky velikou radost a běžím honem dovnitř , abych se s nimi mohl přivítat. Běhám od jednoho k druhému a raduju se a snažím se je olíznout. Pak mě odchytí a musím do koupelny, aby mi umyli tlapičky. Potom už můžu běhat , kde se mi zachce. Zkontroluju všechny pokoje a dostanu vodičku do misky, kdybych měl žízeň.
Jednou jsem našel v pokojíčku veliký baťoh a ten se mi vůbec nelíbil. Tak jsem na něj hodně vrčel, a oni ho pak dali pryč, aby na mě nedělal bubáka.
Balkon - u Blaničky je ještě jedna úžasná věc. Mají balkon. Nejdřív jsem se bál přes práh - je vysoký a divný, a u balkonu jsou jen tyčky, takže je vidět hodně daleko ven. Potom jsem zjistil, že je to moc prima. Opatně přelezu práh a už jsem na balkoně. Můžu se koukat dolů na lidi a na pejsky a štěkat na ně. Někdy tam se mnou je i páníček a Míša, taky se dívají a přitom kouří. Když je zima, koukám se přes sklo, ale musí se mi vytáhnout žaluzie.