Moje domácí rodina
S paničkou chodíme každé ráno ven se proběhnout. Vždycky ráno počkám, až zazvoní budík v mobilu a pak se hned nastěhuju k páníčkům do pelíšku, abychom se přivítali :-))) Vždyť jsem byl celou dlouhou noc skoro sám.
Nejdřív se pomuchlám s paničkou, snažím se jí olíznou ucho a taky očíčko, když nekouká, a ona mě za to šimrá na bříšku a pak podrbe zádíčka. To mám moc rád. Když jsme dost přivítaní, začnu hledat páníčka, protože ten je schovaný pod dekou. Trošku ho pošlapu, než najdu kraj deky, abych našel jeho hlavu a mohl ho také olízat. On mě za to pokouše pod krčkem a to mám také moc rád. Mezitím panička vstane a my se s páníčkem taháme o její pyžamo. Pak se mi podaří ho ukrást a odnesu si ho doprostřed obýváku. Tam si totiž nosím všechny ukradené svršky páníčků, jako jsou ponožky, slipy, košilky, ale také utěrky z kuchyně.
Jedním okem koukám, jestli je už panička oblečená, a případně ji popoháním hlasitým štěkotem. Vždycky se zlobí a napomíná mě, ale já dělám, jako že tomu nerozumím a dál hlasitě štěkám. To totiž pomáhá, a ona pak raději už otevře dveře a konečně jdeme ven.
Doma mám ještě Blaničku, ale ta teď už bydlí jinde s Míšou. Ale doma u nás má taky pelíšek, takže sem patří. Rád si vlezu na ten její pelíšek a vesele chrním, když panička něco dělá v pokojíčku. A když Blanička přijde, to mám tak velikou radost, že úplně kňučím a štěkám a ona mě musí hodně muchlat a dlouho se tak vítáme. A když u nás přespí, tak se nastěhuju k ní do pelíšku a ona mi udělá kousek místa. Ale dlouho tam nevydržím, totiž vy lidi máte moc teplý pelíšky, víte?